Smíš se hřát svou slávou

Lojzíci

1:Tak sedím prAý než balvan hDůř,
hlas v uších znEí jak z temných snAů,
proč šel jsem sám, nadšen a rDád,
pán rozkázEal: máš jít se prAát.
R:SmC#7íš se hřát svou slDávou, jako dřEív svět v rukou mAít,
smC#7ích nad bílou kDávou teď sklízí Eúdiv víc než táhlý stAín.
2:Co déšť mi psal na záda má,
je to už dávno, jak se zdá,
měnil bych rád, co můžu dát,
však musím dál, nesmím se vzdát.
3:Píšu ti rád a v řádcích mých
uslyšíš znít můj hořký smích,
chtěl bych tě mít víc než kdy dřív,
však úděl můj nám brání žít.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:08.405+00:00
Výsledky hledání: